Umíme být upřímní?
Umíme být upřímní, ať už sami k sobě nebo k ostatní? Jsme sami sebou nebo všichni hrajeme nějaké role? A jak je to s upřímností tady ve virtuálním světě? Opravdu všichni žijeme tak perfektní životy, jako ukazujeme na svých profilech? Kde končí realita a začíná "hra"?
Víte, Mínka je přesně ten člověk, kterého ve svém životě potřebuje každý z nás. Někdo, kdo Vás chválí a podporuje ve všem, co děláte. Na druhou stranu je to ale někdo, kdo Vám dokáže říct, když se mu něco tak úplně nezdá. A právě to se nedávno stalo.
"Vidím v tobě kousek Carrie Bradshaw, ale chybí Ti ta otevřenost. Upřímnost"
To mě dovedlo k přemýšlení nad tím, jak se tady v tom virtuálním světě prezentuji. Často sama sebe přistihnu při přemýšlení nad tím, co tomu asi řeknou ostatní. Co když si někdo z rodiny přečte můj nový článek? Je tahle fotka dost dobrá na to, abych si jí dala na instagram? Sluší mi to na ní?
Myslím, že s celým tímhle souvisí i (sebe)vědomí, schopnost sebeprezentace i tolik omílaná sebeláska. Protože pokud se máme rádi, je nám jedno, co si myslí ostatní. je pro nás snadnější přijmout názory ostatních /i když se nám mnohdy nemusí líbit/. Naučíme se vyslechnout druhé, vzít si jejich rady k srdci a přesto udělat to, co je pro nás nejlepší. Protože jen my skutečně víme, co je to!
Když nad tím tak přemýšlím, upřímnost mi dělá problém i v reálném světě. Mnohdy se hodiny, dny / i týdny/ odhodlávám k tomu, abych druhým řekla, co skutečně chci. Že toužím po změně, protože mě škole nenaplňuje tak, jak by měla. Že se chystám na celé léto zmizet. A dát výpověď v práci? To je pro mě teprve oříšek! A to i přesto, že mě to tam ubíjí a vím, že až to celé skončí, bude mi lépe. Jenže práci potřebuju a výpověď jsem v životě nedávala. A tak to odkládám. Ze dne na den, z minuty na minutu. Až se bude blížit konec měsíce. Až dodělám všechny přidělené úkoly. Až až. Tak krátké slovíčko a jakou škodu nadělá.
A tak se ptám, umíme být upřímní? K ostatním a hlavně k sobě? Pojďme si teď společně slíbit, že se za každé situace budeme snažit být upřímní. Bude to sice občas bolestivé a náročné, ale věřím, že to bude stát za to! ♥
Když nad tím tak přemýšlím, upřímnost mi dělá problém i v reálném světě. Mnohdy se hodiny, dny / i týdny/ odhodlávám k tomu, abych druhým řekla, co skutečně chci. Že toužím po změně, protože mě škole nenaplňuje tak, jak by měla. Že se chystám na celé léto zmizet. A dát výpověď v práci? To je pro mě teprve oříšek! A to i přesto, že mě to tam ubíjí a vím, že až to celé skončí, bude mi lépe. Jenže práci potřebuju a výpověď jsem v životě nedávala. A tak to odkládám. Ze dne na den, z minuty na minutu. Až se bude blížit konec měsíce. Až dodělám všechny přidělené úkoly. Až až. Tak krátké slovíčko a jakou škodu nadělá.
A tak se ptám, umíme být upřímní? K ostatním a hlavně k sobě? Pojďme si teď společně slíbit, že se za každé situace budeme snažit být upřímní. Bude to sice občas bolestivé a náročné, ale věřím, že to bude stát za to! ♥
Drahá ♥ ,
OdpovědětVymazatza prvé jsi mě dojala. A za druhé - upřímnost ve virtuálním světě je mnohdy dost ošemetná věc. Kde je málo a kde je moc? Co už je opravdu za hranou? Jak nás již učili na střední, mediální stopa je jedna z věcí, která málokdy mizí. A to je asi jedna z příčin co nás mnohdy brzdí.
Jsi báječná. Máš potenciál. Píšeš mnohem líp a poutavěji než tisíce z nás co si občas napíšeme nějaký ten článek na blog. Neboj se víc vylézt ze svojí ulity ♥
A já (nejen po přečtení tohoto článku) vím, že to dokážeš a že to bude přesně tak jak píšeš - bude to stát za to!
Přesně, jak píšu ve svém článku, jsi anděl! Děkuju moc, Mínko ♥
Vymazat