6/11/2018

Každý svoje divný období řešíme jinak. Někdo pláčem. Někdo sportem. Někdo alkoholem. Někdo čokoládou, zmrzlinou a hloupými filmy. A někdo /jako třeba já/ vínem a psaním. I proto jsem se dneska rozhodla odkrýt další z útržků mojí duše. Další básničky.

miluju život.

fakt moc.

jen někdy

je to všechno

hrozně těžký.

těžký

bejt vysmátá.

těžký milovat.

život.

Jako duhové kuličky,

které se rozsypou.

Jako korále,

které se roztrhnou a rozletí po místnosti.

Takové jsou moje myšlenky.

Kutálejí se daleko ode mě.

Od věcí, které jsou důležité.

Kutálejí se až tam,

kde je nechci.

Do míst,

která jsem si zakázala.

Do míst,

která bolí,

zraňují

a připomínají to,

co bylo nebo mohlo být.

To, co je zakázaným ovocem,

které vůbec nechutná nejlépe.

chci tě,

mít u sebe.

možná.

možná tě chci

poslat pryč.

vymazat

nás.

a pak

tě přivolat zpátky.

na chvíli se vrátit,

prožít to znovu.

užít si

flashback.

Ačkoliv to tak z těch básniček možná působí, nemám se špatně. Opravdu ne. Přes to všechno, co se v posledním týdnu stalo, se cítím dobře. Tak nějak správně. A když mi správně v některých chvílích není, naliju si víno, zapálím svíčku a píšu. Tak jako právě teď. A je to jako lék. Tak až Vám někdy bude smutno, zkuste to taky. Třeba Vám pod rukama vznikne něco úžasného. A když ne, alespoň se Vám uleví.