10/4/2018

 Vlastně jsem tohle všechno chtěla. Nemít práci a sedět doma. Jasně to už jsem tu psala. Po několika úvahách jsem sama dala výpověď. Svoboda. Ale o tom všem už jsem jednou psala v tomhle článku. Teď to myslím maličko jinak.

Víte, moc nevěřím na duchy a vlastně jakýkoliv nadpřirozeno.Sem tam si přečtu horoskop, ale to spíš pro jakési ujištění. Třeba v době, kdy se mi úplně nedaří. Vždycky je fajn to mít na co hodit, no ne? Jestli ale něčemu opravdu věřím, je to síla myšlenky a přání. Abych pravdu řekla, film Tajemství mě nebavil a knížku jsem nečetla. Přesto téhle filozofii věřím. A myslím, že i tohle tak rošku může za mojí současnou životní situaci. 

Jak už jsem v jednom ze svých článků zmiňovala, zbožňuju všemožné diáře. Nejraději mám svůj Doller, ve kterém si můžu každý měsíc plánovat a ke konci ho také uzavřít a zrekapitulovat. A právě při rekapitulaci uplynulého měsíce mi to došlo - VŽDYŤ TOHLE JSEM SI PŘÁLA!

Tedy abych to uvedla na pravou míru, v minulém měsíci jsem si přála více času na čtení a na věci, které mám ráda. A toho všeho mám teď požehnaně. Můžu strávit ráno v posteli sledováním seriálů, číst si na balkoně a poslouchat u toho svůj gramofon. Mám čas chodit do Domova a ještě víc se ponořit do dobrovolničení. Můžu dlouho do noci psát a neřešit, že se mi ráno bude blbě vstávat.

Jasně, semtam fňukám, že nemám práci a ani peníze. Ale víte co? Jsem teď šťastná a vděčná za to, co mám. Občas mě sice přepadnou černé myšlenky, že se válím doma a přitom bych měla chodit do práce /studovat, vařit, .../, snažím se je ale odehnat a užívat si tyhle krásné volné dny. Čeká mě pracovní léto, tak proč si tyhle volné dny neužít? 

Vždyť o tom to celé je. Milovat život. Jít do všeho naplno. Užít si každý den, jako kdyby byl poslední. Bojovat. Vyhrávat. Občas prohrát. Padnout na dno. Jet na doraz. Brát všechno tak, jak je.  Odpočívat a pracovat. A hlavně se nevzdat a nelitovat. Nikdy a ničeho.