Píšu, tedy jsem

Už několik dní zírám na prázdnou stránku blogspotu a přemýšlím, co psát. Chtěla bych, moc bych chtěla. Ale slova chybí. Už zase. Prsty mi utíkají po klávesnici, hledají správný směr. Tam a zase zpátky. Stejně rychle jako se slova objevují, zase mizí. Mažu své myšlenky a říkám si, kam se poděla všechna má kreativita? Kam zmizela ta slova, kterými jsem dříve bez problémů plnila spousty stránek? Kam se podělo mé staré já?

V poslední době dělám spoustu věcí, které jsem dělala dříve. Poslouchám stará alba, čtu básničky, fotím. Jen to psaní mi nejde. Chybí mi slova. Nedaří se mi všechny své myšlenky vměstnat do vět, smysluplných textů. Topím se v tom.

Tak moc bych v některých věcech chtěla být jako dřív, ale zároveň hrozně toužím po tom být jiná.

Navzdory téhle své tvůrčí krizi jsem v poslední době spokojenější než kdy jindy. Užívám si první jarní dny, plánuji léto. Pokud všechno půjde podle plánů, stane se ze mě na měsíc slečna ze zámku. Nejdřív mě ale čeká učení spousty textů, abych svou roli zvládla. Už teď se toho bojím. Ale zároveň cítím v kostech, že to bude jedno z mých nejlepších lét. Jak se máte vy, moji milí?