pomáhejme (si)
via weheartit^^
Umím být sobecká, nepřející i hamoun. Na druhou stranu mi vždycky přišlo tak nějak přirozené pomáhat. Občas pomoct starší paní s nákupem, podržet někomu v domě dveře, poslat dárcovskou sms.
Rok co rok koukám na Světluščí koncerty, rok co rok jim posílám dárcovské sms. Kupuji upomínkové předměty a snažím se k tomu nabádat i své okolí /maminka je mi v tomhle skvělým parťákem a velkou insiprací/. Ale stále jsem měla pocit,že to není ono. Že bych měla a mohla udělat víc.
Ani nevím, proč jsem se do dobrovolničení nezapojila již dříve. Vlastně jsem o nějaké dobrovolnické činnosti přemýšlela tak poslední dva tři roky. Ale nikdy jsem nebyla schopna tuhle svoji myšlenku dotáhnout do cíle. Jít a věnovat svou energii do nějakého konkrétního projektu. Udělat něco víc než jen zmáčknout pár tlačítek na telefonu. I proto jsem se v letošním školním roce zapojila hned do několik dobrovolnických projektů.
O prvním z nich už jsem Vám tady říkala v článku Pomáháme uměním. Jedná se o studentský festival, na kterém vystoupí spousta skvělých a talentovaných mladých lidí. A protože já moc talentovaná nejsem, mám na starosti chod sociálních sítí. Když už na nich trávím tolik času, tak ať to k něčemu je, že!
A ačkoliv mě práce na organizaci Postfestivalu děsně baví, pořád mi zbývala poměrně velká část volného času /to možná proto, že jsem v té době ještě nechodila do práce/ a já přemýšlela, jak s ním co nejlépe naložím.
Řešení se naskytlo poměrně brzy, krátce po mém nastěhování do Brna. Bylo to období, kdy jsem velice (ne) úspěšně hledala brigádu. Chodily mi další a další odmítavé emaily a já stále procházela portály s nabídky. Pod vlnou smutku a neúspěchu jsem si dokonce zaslala životopis i do McDonalds. Nakonec jsem však shodou náhod našla skvělou flexibilní brigádu a navíc v oboru, který studuji. Ale to je trochu jiný příběh, vraťme se k mému dobrovolničení.
Mezi všemi těmi inzeráty jsem totiž čirou náhodou narazila na reklamu na Misi naděje, studentskou neziskovou organizaci. A protože mě to zaujalo, rozhodla jsem se ozvat. A najednou jsem byla na náborové schůzce a poslouchala, kolik skvělých věcí tihle lidé dělají pro druhé. Ostatně jak už praví jejich motto "Pomáháme těm, kteří si nemohou pomoci sami". To je skvělá myšlenka, nemyslíte?
Po schůzce mi šla hlava kolem! Tolik skvělých projektů, který si vybrat? Nakonec jsem se, klasicky, rozhodla věnovat svou práci /a tu trošku zkušeností/ do oddělení marketingu. Sociální sítě mě baví a šířit po nich dobro je podle mě důležité. Vždyť jsme denně zahlceni články o všem špatném, co se děje u nás i ve světě. Je potřeba to trošku rozmíchat láskou a dobrem. Zvlášť teď, měsíc před Vánoci.
A protože jsem se do Mise přihlásila hlavně kvůli práci offline, vybrala jsem si ještě jeden projekt, konkrétně práci se seniory.
A musím říct, že lépe jsem si vybrat nemohla. Ačkoliv mě občas přepadne smutek z toho, jak jsou lidé v domově smutní nebo opuštění, přináší mi tenhle projekt spoustu energie a radosti. Ta vděčnost, že se zajímáte, posloucháte a ptáte se. To je to, proč sotjí za to věnovat tomu svůj volný čas. Mě to nic nestojí a jim to udělá radost.
Vím, že pro někoho práce se seniory není. Že se spoustě lidem do dobrovolničení nechce. Ať už kvůli nedostatku času nebo vlastní pohodlnosti. Ale to je v pořádku. Neříkám vám teď, ať se okamžitě všichni stanete dobrovolníky. To vůbec! Jen si myslím, že pomáhat můžeme všichni. Jakkoliv a komukoliv. Protože i malá pomoc je lepší než žádná. ♥
P.S. Pokud chcete pomoci alespoň jednorázově, zkuste se podívat na tyhle dva skvělé projekty Ježíškova vnoučata a Daruj hračku .
Ani nevím, proč jsem se do dobrovolničení nezapojila již dříve. Vlastně jsem o nějaké dobrovolnické činnosti přemýšlela tak poslední dva tři roky. Ale nikdy jsem nebyla schopna tuhle svoji myšlenku dotáhnout do cíle. Jít a věnovat svou energii do nějakého konkrétního projektu. Udělat něco víc než jen zmáčknout pár tlačítek na telefonu. I proto jsem se v letošním školním roce zapojila hned do několik dobrovolnických projektů.
O prvním z nich už jsem Vám tady říkala v článku Pomáháme uměním. Jedná se o studentský festival, na kterém vystoupí spousta skvělých a talentovaných mladých lidí. A protože já moc talentovaná nejsem, mám na starosti chod sociálních sítí. Když už na nich trávím tolik času, tak ať to k něčemu je, že!
A ačkoliv mě práce na organizaci Postfestivalu děsně baví, pořád mi zbývala poměrně velká část volného času /to možná proto, že jsem v té době ještě nechodila do práce/ a já přemýšlela, jak s ním co nejlépe naložím.
Řešení se naskytlo poměrně brzy, krátce po mém nastěhování do Brna. Bylo to období, kdy jsem velice (ne) úspěšně hledala brigádu. Chodily mi další a další odmítavé emaily a já stále procházela portály s nabídky. Pod vlnou smutku a neúspěchu jsem si dokonce zaslala životopis i do McDonalds. Nakonec jsem však shodou náhod našla skvělou flexibilní brigádu a navíc v oboru, který studuji. Ale to je trochu jiný příběh, vraťme se k mému dobrovolničení.
Mezi všemi těmi inzeráty jsem totiž čirou náhodou narazila na reklamu na Misi naděje, studentskou neziskovou organizaci. A protože mě to zaujalo, rozhodla jsem se ozvat. A najednou jsem byla na náborové schůzce a poslouchala, kolik skvělých věcí tihle lidé dělají pro druhé. Ostatně jak už praví jejich motto "Pomáháme těm, kteří si nemohou pomoci sami". To je skvělá myšlenka, nemyslíte?
Po schůzce mi šla hlava kolem! Tolik skvělých projektů, který si vybrat? Nakonec jsem se, klasicky, rozhodla věnovat svou práci /a tu trošku zkušeností/ do oddělení marketingu. Sociální sítě mě baví a šířit po nich dobro je podle mě důležité. Vždyť jsme denně zahlceni články o všem špatném, co se děje u nás i ve světě. Je potřeba to trošku rozmíchat láskou a dobrem. Zvlášť teď, měsíc před Vánoci.
A protože jsem se do Mise přihlásila hlavně kvůli práci offline, vybrala jsem si ještě jeden projekt, konkrétně práci se seniory.
A musím říct, že lépe jsem si vybrat nemohla. Ačkoliv mě občas přepadne smutek z toho, jak jsou lidé v domově smutní nebo opuštění, přináší mi tenhle projekt spoustu energie a radosti. Ta vděčnost, že se zajímáte, posloucháte a ptáte se. To je to, proč sotjí za to věnovat tomu svůj volný čas. Mě to nic nestojí a jim to udělá radost.
Vím, že pro někoho práce se seniory není. Že se spoustě lidem do dobrovolničení nechce. Ať už kvůli nedostatku času nebo vlastní pohodlnosti. Ale to je v pořádku. Neříkám vám teď, ať se okamžitě všichni stanete dobrovolníky. To vůbec! Jen si myslím, že pomáhat můžeme všichni. Jakkoliv a komukoliv. Protože i malá pomoc je lepší než žádná. ♥
P.S. Pokud chcete pomoci alespoň jednorázově, zkuste se podívat na tyhle dva skvělé projekty Ježíškova vnoučata a Daruj hračku .
Komentáře
Okomentovat
Buďte milí, prosím.