jak se to k sobě chováme?

 Jak už jsem zmínila v několika svých posledních článcích, v současné době hledám práci. Nebojte, tentokrát se nechystám fňukat ani Vám vyprávět o svých (ne)splněných snech. Tentokrát bych se chtěla zaměřit na lidi, které při tom svém pátrání potkávám a na to jak se k sobě chováme. 

To, že si dám záležet s průvodním dopisem a jako odpověď mi přijde strohé "Jj, přijďte na pohovor v ten a ten den, v tolik a tolik hodin", mě už nepřekvapí. Co mě ale překvapuje, je, jak se někteří dokáží ke svým budoucím zaměstnancům chovat. Zapomenout na dohodnutou schůzku nebo si poplést jména kandidátu mi přijde, v rámci možností, ještě v pořádku. Ale to, že přijdu na pohovor, všechno vypadá nadějně, domluvíme si první směnu a ta je druhý den zrušena s tím, že byly všechny pozice dávno obsazené, mi moc v pořádku nepřijde. 

Vím, že jsem to já, kdo o něco žádá a tudíž se podle toho musím chovat. Ovšem i já mám svoje hranice. A tak se mi nikdo nemůže divit, že odmítnu práci, kde mě na pohovoru sotva pozdraví, nepodají mi ruku a celé "to trvá sotva tři minuty, kdy stojíme v rohu kavárny.

Lidé jsou různí. A tak jsem při svém hledání (naštěstí) narazila na lidi, s nimiž byla radost komunikovat. Ačkoliv ani jedna z daných prací nevyšla, komunikace s danými společnostmi mi dělala radost. Uznávám, že pro většinu těch firem to byl marketing. Protože když mě "odpálkují" slušně, nemám důvod na ně být naštvaná a dál budu využívat jejich služeb. Jasně, možná jsem jen naivní zákazník. Ale když si dá někdo tu práci a na konec emailu dopíše " ... A nevzdávejte to. Jednou si ty sny splníte!", zahřeje to! 

Kromě klasických způsobů jsem k hledání využila i instagram či facebook. A tomu, samozřejmě, odpovídal i způsob komunikace. Vždy jsem se však snažila zachovat základní pravidla slušné komunikace. Přeci jen jsem to já, kdo o něco žádá. To já jsem ta, co se snaží udělat první dojem. Pozdravit, poprosit a poděkovat. Tři základní kroky, které jako by z konverzací ale zmizely kamsi do prázdna. Proč tomu tak je? 

Kam se vytratila slušnost? Kam zmizela úcta a vážnost těchto situací? Copak už jsme zapomněli, jak se k sobě máme chovat?

P.S.: Původně jsem tady nechtěla nikoho zmiňovat, ale nakonec udělám výjimku. Až budete někdy v Brně, zajděte do Melounového cukru. Tam se ke všem totiž chovají naprosto skvěle!