rozbité růžové brýle

 Loni touhle dobou jsem měla pocit, že mám svůj život "vyřešený". Byla jsem přijata na vysokou školu, čekalo mě stěhování s mými nejlepšími kamarádkami. "Na dalších pár let mám o svém životě jasno" běželo mi hlavou. Haha, jak naivní jsem byla. Do pár měsíců bylo jasné, že to rozhodování přijde znovu. Další otázky. Další životní rozcestí. Kam se vydat tentokrát? Přišlo vystřízlivění. Růžové brýle spadly a sklíčka se roztříštila na tisíce drobných střípků. Sny vystřídala skutečnost.

Byla polovina června a mně přišel zamítavý dopis z vysoké školy. Z křižovatky, na které jsem stála se stala jednosměrka. Jednosměrka do dospělého života. Do života plného práce, složenek a povinností.

A tak teď občas sedím a nevím. Nevím, co dál. Nevím, jestli pořád věřit v to, že se to všechno splní. Věřit, že se mi podaří to, co hledám, Nebo to vzdát. Vzdát to, vzít první práci a prostě to přežít. Zařadit se do dospělého života a jet. Prostě nastoupit na ten šílený životní kolotoč, nerozhlížet se a raději nad tím nepřemýšlet. Prostě to přežít.

V druhou chvíli ale sedím, usmívám se a vím, že je to to pravé ořechové. Že je to přesně to, co chci. Číst, psát a dál věřit v zázraky. Takže i přes všechny nezodpovězené emaily a odmítavé rozhovory věřím, že ten kompromis najdu. Že najdu práci, kde budu moct pít kafíčko a tak nějak svobodně tvořit. Ten svůj vlastní svět. Že si znovu slepím ty rozbité růžové brýle a začnu žít ten svůj malý velký sen. Dál rozesílám životopisy do všemožných brněnských kaváren a věřím, že v jedné z nich to klapne. Třeba se někdo smiluje nad touhle malou upovídanou holkou, která tak moc miluje kafe a která ještě pořád nepřestala věřit v zázraky a splněný přání. 

Trošku schizofrenní, co? Ale taková už zkrátka jsem. Zmatená. Roztříštěná. Naivní. Chvíli v naprosté euforii, v druhé chvíli naprosto apatická. Blíženec. 

Neklapne to hned. Vím to. Vím, že hned nemůžu mít všechno, co chci. Ale taky vím, že se k tomu všemu jednou dopracuju. Možná za pár týdnů. Nebo spíš měsíců či let, ale jednou ... jednou to budu mít! A do té doby si budu svoje sny dál zapisovat do diáře a představovat si je před spaním. Protože, vše co si dokážeme představit, je skutečné.