4.

Je po vysvědčení, konečně. Mám pocit, jako kdyby mi někdo rozvázal kazajku, ve které jsem byla poslední týdny uvázaná a já se mohla po dlouhé době pořádně nadechnout. Musím přiznat, že na své letošní vysvědčení nejsem pyšná. Celé pololetí jsem si jen tak proplouvala od písemky k písemce, kašlala na to. A výsledek tomu, bohužel, odpovídá.

Zvláště v poslední dnech jsem z toho byla dost špatná. Podrážděná, unavená a nervózní z toho, jak to vezmou rodiče a okolí. A teď je to tady a světe div se, skoro nic se nestalo. Jistě, vyslechla jsem si pár poznámek o tom, že mám na víc. Ale jinak se nic nestalo. Protože co by se mělo stát?

Sedím tu, koukám na ten papír a mám chuť se zasmát sama sobě a říct si jak jsem hloupá. Vždyť je to jen papír, Kláro. A toho se bát nemusíš!
Všechno to přemýšlení a litování se kvůli vysvědčení mě přivedlo na jednu myšlenku, čemu se chci v životě věnovat a čeho chci dosáhnout?

Jedno je jasné, němčina to rozhodně nebude :D!
Mám sny a není jich málo. Jedním z těch největších je novinařina. Psát do nějakého časopisu, nosit krásné šaty, mít pěkný byt.

Ale teďzpátky na zem. K (alespoň částečnému) splnění mého snu vede dlouhá, trnitá cesta. Cesta, která vede přes tenhle blog. Mám teď neskutečně velkou chuť psát. Povídky, básničky, texty.Už dlouho jsem nic nenapsala a chybělo mi to. Těším se, až se s vámi podělím o všechno, co chystám. Stay tunned! 

zdroj obrázku: We♥it







P.S.: Pokud máte čas, koukněte se na tohle Matúšovo video, stojí to za to!