Eleanor & Park

Někde jsem četla, že o tom, zda se Vám kniha bude líbit, rozhodnou první tři věty. Přesvědčily by vás ty z Eleanor a Parka?

„Už se ji nesnažil přivést zpět. Vracela se, jen když sama chtěla, ve snech, ve lžích a střípcích déja vu. Třeba cestou do práce, zahlédne z auta zrzavou holku, stojí na rohu a on by na krátkou zalykavou chvilku přísahal, že je to ona.“

Mě přesvědčily, proto jsem se do tohoto, punkrockem a pravou láskou provoněného, příběhu pustila. A rozhodně nelituji.

Oficiální anotace:

"Romance ze školního prostředí, neobvyklá je v tom, že hlavní hrdinka není nejkrásnější holka na škole a její milý není nejúžasnější borec; ona je obyčejná, trochu při těle, on nenápadný kluk s částečně asijskými předky. Jejich zvolna se vyvíjející vztah překvapí je samotné a je líčený tak, že když se poprvé vezmou za ruku, připraví to o dech je i čtenáře."

Co si o tom myslím já?

Popavdě jsem se do téhle knížky pustila, protože jsem u čtení nechtěla moc přemýšlet. A tohle dílko mělo navíc krásnou obálku, slibnou anotaci a dokonce i vlastní "klip".

Ale tohle jsem nečekala.

Eleanor a Park jsou tak obyčejní, až jsou vlastně výjimeční. Dva nezapadající teenageři, kteří se do sebe navzdory všemu a všem zamilují.

Kniha mi srdce postupně lámala už od samého začátku a na jejím konci se definitivně zlomilo. Vždyť komu by stačila dvě slova? Žádám si pokračování (smutně koukám).

Co vy četli jste? Pokud ano, patříte do stejného týmu (čtenářů se zlomeným srdcem) jako já?